Sedím, přemýšlím, vzpomínám na to jak jsem jeden zimní zasnezený den šla s dědou do města, bylo to krásné domu jsme se vrátily strašně pozdě večer, jen tak jsme se procházeli po městě, zasnezenýma uličkama, až jsme došli na nádvoří, kde byl krásnej strom, kterej tak krásně svítil ve tmě, připadala jsem si štastná, takže se docela těším na Vánoce až napadne sníh a já budu moct jít znova do města prožít tuhle krásu, tohle uklidnující na duši, at už s dědou, nebo nejakou kámoškem nebo klukem, ale moc potom toužím tam jí:-) moooc klásný pocit prostě sem za to hrozně ráda:-)
