Že bych konečně zapomněla na všechno trápení? Že bych se konečně přestala bát? Že bych konečně našla člověka, který mi pomůže, když je mi nejhůř, kterýmu mohu říkat miluji tě???? Říkala, jsem že už nikdy nechci kluka, ale ted se objevila malá naděje, světlo které mi možná pomáhá ke štěstí, dřív to bylo to poslední co jsem potřebovala do pravého štětstí, ted je to zas jen část a chybí mi jiné věci, asi nikdy nebudu opravdu štastná, ais nikdy nezařvu jsem nejštastnejší člověk na světě kterýmu nic nechybí, jelikož mě bude pořád něco chybět.....