Na venek asi nikdy nepřiznám svoje trápení... budu ho dále uzavíret v sama sobě, jelikož tak je to nejlepší,, stejnak me nidko nechápe a nikdy nepochopí... vždycky to skončí stejně... budu se dál schovávat za masku a trápit se sama
A na venek zase jako by nic... uplne normální bez problemu, ale uvnitř je to jiný,, nikdo mi nedokáže pomoc
Snad ani já sama, ale věřím, že jednou se všechno zlé obrátí a přijde to malé vzdálené štěstí... a já si budu konečně užívat... ale otázka je přijde to nekdy? má cenu na to čekat?
som na tom tak nejak podobne :/